Montenegro
Article
May 29, 2022

Il Montenegro (serbo Црна Гора, montenegrino Crna Gora, italiano e altre lingue occidentali Montenegro, fino al 22 ottobre 2007 nome completo della Repubblica del Montenegro) è una repubblica dell'Europa sud-orientale sulla costa orientale del mare Adriatico, sovrana dal 2006. Confina a ovest con la Croazia, a nord-ovest con la Bosnia ed Erzegovina, a nord-est con la Serbia, a est con il Kosovo e a sud-est con l'Albania. Ha una superficie di 13.812 km2 e una popolazione di circa 620.000. All'interno dell'Europa, è uno dei paesi meno popolosi e scarsamente popolati. La capitale del Montenegro è Podgorica, dove (compreso l'agglomerato) vive circa il 30% della popolazione del paese. La capitale storica è Cetinje, dove un tempo risiedevano i principi montenegrini e un re montenegrino. Il principale gruppo etnico nel paese sono i montenegrini (circa il 45%). Una grande minoranza sono i serbi, quasi il 30% della popolazione professa questa nazionalità. Bosniaci, albanesi e croati sono anche importanti minoranze nazionali. La lingua ufficiale del paese è il montenegrino. Circa il 72% della popolazione professa l'Ortodossia, il 19% l'Islam. Il Montenegro è membro dell'Alleanza Nord Atlantica dal giugno 2017 ed è un paese candidato all'Unione Europea. È membro fondatore dell'Unione per il Mediterraneo.
Storia
Medioevo
Il territorio del Montenegro fu abitato nei primi giorni dopo la fine del secolo dagli Illiri, che, tuttavia, furono spinti dagli Slavi a sud nell'attuale Albania dopo la migrazione delle nazioni. Dal X secolo, il principato di Zeta esistette qui per diversi secoli, prima di essere rovesciato nel XV secolo dall'avanzata dei turchi. Parte della popolazione Zeta non lo accettò e fuggì in zone montane inaccessibili, dove fondarono uno stato indipendente chiamato Montenegro. L'isolamento dal mondo esterno proteggeva così lo Stato dalla conquista, ma d'altra parte ostacolava ogni progresso sociale e tecnico. La società era divisa in clan. I montenegrini dovettero spesso respingere gli attacchi dei turchi ottomani, che però non controllarono mai completamente il Montenegro. Di conseguenza, a differenza dell'area circostante (Albania, Bosnia ed Erzegovina), non hanno ceduto all'islamizzazione. Nel XVII secolo, il sultano ottomano emise un documento in cui, sotto la pressione russa, confermava l'autogoverno del Montenegro. Successivamente, l'assemblea montenegrina elesse vescovo Danil Ščepčevič della famiglia Petrovič-Njegoš. Questa dinastia ha governato in Montenegro fino al 1918, ma la sua posizione è stata traballante fino alla metà del 19° secolo e non ha avuto un vero potere. Siate signori come Pietro I. Petrovich o il suo successore Pietro II. Petrovic riuscì a conquistare un po' di potere e l'altro, ad esempio, iniziò a riscuotere le tasse.Monarchia
Fino al 1852, i metropoliti ortodossi con sede a Cetinje regnarono davvero. Quest'anno, il paese è diventato un principato secolare sotto il dominio della dinastia Petrović-Njegoš. Danilo II divenne il primo principe. Dopo la guerra di Crimea (1853-1856), la posizione della Russia e del principe Danilo II si indebolì. fu costretto a sottomettersi di nuovo agli ottomani. Allo stesso tempo, ha costretto la Francia a iniziare a impegnarsi nei Balcani. Nella primavera del 1858, gli ottomani inviarono una spedizione militare criminale in Montenegro, per i montenegrini che sostenevano massicciamente la rivolta in Erzegovina. Tuttavia, i montenegrini sconfissero le truppe turche, grazie al sostegno francese e russo, e nonostante l'aiuto britannico e austriaco ai turchi. Dopo la morte del principe Danila (1860), Nikola Petrovič salì al trono, cercando di raggiungere una coalizione anti-ottomana con il principe serbo Michal Obrenović, anch'egli appena salito al trono. Gli ottomani risposero con una spedizione militare che penetrò fino a Cetinje, e Nikola dovette chiedere ai russi e ai francesi una mediazione di pace. Un'altra crisi si verificò nel 1875, quando scoppiò un'altra rivolta in Erzegovina. Il principe Nikola ne approfittò e inviò una richiesta a Istanbul per l'indipendenza del Montenegro. Ma la risposta era solo un altro turcoTitoli di articoli correlati
Domů
O Wikipedii
jihovýchodní Evropě
Černá Hora (rozcestník)
srbsky
černohorsky
italsky
22. října
2007
republika
Evropě
Jaderského moře
suverénní
Chorvatskem
Bosnou a Hercegovinou
Srbskem
Kosovem
Albánií
vlajka
znak
Hymna
Oj, svijetla majska zoro
Hlavní město
Podgorica
Rozloha
156. na světě
Nejvyšší bod
Zla Kolata
Časové pásmo
SEČ
UTC
SELČ
letní čas
Poloha
Geodata
OSM
Počet obyvatel
166. na světě
2017
Hustota zalidnění
164. na světě
HDI
52. na světě
Jazyk
černohorština
srbština
albánština
Náboženství
pravoslavné
islámské
katolické
Státní zřízení
parlamentní republika
Vznik
3. června
2006
Prezident
Milo Đukanović
Předseda vlády
Dritan Abazović
Měna
euro
HDP
PPP
USD
73. na světě
ISO 3166-1
MPZ
Telefonní předvolba
Národní TLD
.me
Podgorica
aglomerace
Cetinje
Černohorci
Srbové
Bosňáci
Albánci
Chorvati
černohorština
pravoslaví
islámu
Severoatlantické aliance
Evropské unie
Unie pro Středomoří
Dějiny Černé Hory
přelomu letopočtu
Ilyry
stěhování národů
Slovany
jih
Albánie
10. století
knížectví Zeta
15. století
postupující Turci
klany
islamizaci
Danila Ščepčeviče
Petrovičů-Njegoš
Petr I. Petrovič
Petr II. Petrovič
Nikola I.
1852
pravoslavní
metropolité
Cetinji
knížectvím
Danilo II.
krymské válce
Francii
Hercegovině
Nikola Petrovič
Michalem Obrenovićem
otevřené války
Sanstefanský mír
berlínský kongres
Bar
1910
království
Nikola I.
balkánských válek
Sandžaku
Metochie
Ulcinj
Skadar
Albánii
první světové války
Srbskem
Dohody
1916
rakousko-uherskou
srbské
jihoslovanské říše
Korfská deklarace
Podgorická skupština
26. listopadu
1918
Srbsku
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
1922
Černohorského království
Bokou Kotorskou
Pljevlja
Bijelo Polje
1929
Republiky Dubrovník
Hercegovinou
Kosova
Zetské bánoviny
Peć
Vardarské bánoviny
1941
nacistického Německa
Mussoliniho
Itálie
jugoslávského královského námořnictva
Boce Kotorské
1941
1944
Černohorské království
Prijepolje
Sjenica
Boka Kotorska
Ustašovskému Chorvatsku
Velké Albánii
Michalovi
Viktora Emanuela III.
druhé světové válce
Lidová republika Černá Hora
1963
Socialistické federativní republiky Jugoslávie
Brodarevo
Albánci
Pejë/Peć
Gjakovë/Đakovica
Deçan/Dečani
hlavního města
Cetinje
Podgorice
partyzánského
Tita
metropoli
1992
socialismu
železniční trať Bělehrad–Bar
Bijelo Polje
investičních
SFRJ
Svazovou republiku Jugoslávie
války
Miloševićovým
Srbskem
embargo
bombardování silami NATO
jugoslávského dináru
platidlo
německou marku
eurem
Evropské měnové unie
substituční měnu
Kosovo
Referendum o nezávislosti Černé Hory
2003
autonomii
Srbsko a Černá Hora
Svazové republiky Jugoslávie
21. května
2006
referendum o dalším setrvání v unii
Srbskem
3. června
2006
28. června
Organizace spojených národů
Středoevropské zóny volného obchodu
Milo Đukanović
15. prosince
2008
Paříže
Evropské unie
Rada Evropské unie
kandidátské země
Severoatlantické aliance
Partnerství pro mír
Slovinska
Chorvatska
2017
Geografie Černé Hory
Balkánském poloostrově
severní šířky
východní délky
Chorvatskem
Bosnou a Hercegovinou
Srbskem
Kosovem
Albánií
Jaderské moře
ministáty
Dinárským horám
Zla Kolata
Dobra Kolata
Bobotov kuk
Durmitor
Sinjajevina
náhorních plošin
Bosnou a Hercegovinou
Ljubišnja
Volujak
Bioć
Maglić
Lovćen
vápenec
dolomit
zkrasovatělý
jeskyní
ponorných řek
poljí
Iron Deep
nížiny
Bojany
Boka Kotorská
Moračou
Skadarského jezera
Bojana
Dunaje
Černého moře
Piva
Tara
Čehotina
Lim
Driny
Ibar
Moravy
Nikšiće
Durmitoru
Bjelasici
Plavské jezero
subtropickém podnebném pásu
středozemního typu
kontinentální
Evropy
1968
zemětřesení
Bar
Petrovac
Ulcinj
1979
Lovćenu
Černohorský parlament
pět národních parků
Lovćen
Biogradska Gora
Skadarské jezero
Durmitor
Prokletije
Politický systém Černé Hory
nezávislost
referendu v roce 2006
Srbsko a Černá Hora
Vláda Černé Hory
Milo Đukanović
premiérem
Dritan Abazović
2009
mezinárodních státních velvyslanectví
Filip Vujanović
Seznam představitelů Černé Hory
Skupštiny
referendum
Parlament Republiky Černá Hora
Podgorice
Právo předložit návrh zákona
6 tisíc občanů
Ekonomika Černé Hory
HDP
paritě kupní síly
USD
MMF
euro
Boka Kotorska
Budva
Kotor
Ulcinj
Milo Đukanović
italskou mafií
Českého rozhlasu
Obyvatelstvo Černé Hory
multikulturní
sčítání lidu
Černohorci
Srbové
Bosňáci
Albánci
Černohorec
Srbské pravoslavné církvi
sunnitští
muslimové
římských katolíků
ateistů
Milovan Djilas
Mirko Petrović-Njegoš
Petr II. Petrović-Njegoš
Horský věnec
Radovan Zogović
Mihailo Lalić
Borislav Pekić
Mirko Kovač
Ćamil Sijarić
Miodrag Bulatović
Eurovision Song Contest
Veljko Bulajić
Rexe Stouta
románském slohu
barokním
Gospa od Škrpjela
Perast
brutalismus
Svetlana Radovićová
Hotelu Zlatibor
Užici
marxistický
Titova
Milovan Djilas
Černohorská kuchyně
šunka
Baru
paprika
olivami
polentě
burek
musaka
ajvar
pljeskavica
čevapi
ražniči
rizoto
baklava
tulumba
džezvě
Podgorice
rakije
Stefan Savić
Jovanka Radičevićová
ženská reprezentace
házené
mistrovství Evropy
olympijských hrách v Londýně
Jovanka Radičevićová
vodní pólo
Fotbalisté
Dejan Savićević
Crvenou Zvezdou Bělehrad
Pohár mistrů v sezóně 1990/91
1993/94
AC Milán
1991
Zlatý míč
Predrag Mijatović
Realem Madrid
1997/98
mistr Itálie
Juventusem
Mirko Vučinić
Premier League
Manchesterem City
Stevan Jovetić
Stefan Savić
Evropské ligy 2017/18
Atléticem Madrid
mistrovství Evropy 2011
mistrovství Evropy 2015
NBA
Nikola Mirotić
Španělsko
Srđan Mrvaljević
judu
Dragomir Bečanović
Milos Raonic
ISBN
Wayback Machine
Foreign Policy
ISSN
ISBN
ISBN
Jugoslávie
Referendum o nezávislosti Černé Hory
Srbsko a Černá Hora
Wikimedia Commons
Ottově slovníku naučném
OpenStreetMap
Amnesty International
Freedom House
CIA
Autoritní data
NKC
GND
HDS
LCCN
MBAREA
NARA
NDL
NLI
VIAF
WorldCat Identities
O Wikipedii